Jednou z forem naší terénní práce je vyhledávání lidí ve starých opuštěných budovách - squatech. Proto jsme se s kolegy jedno březnové pondělní ráno do vytipovaného squatu vydali. Chtěli jsme zjistit, jestli tam někdo přebývá. Jednalo se o velký objekt, který již dlouho chátrá. A protože jsme nechtěli vzbudit pozornost, do areálu jsme se vydali ze zadní strany a tam prolezli mezi plotem.
To místo na mě dýchlo zvláštním klidem - jako by si žilo svým životem. Vysoké zvlhlé budovy, ve venkovních prostorech tráva, schodiště porostlé břečťanem. To vše zpřeházeně doplněno o různě barevné PET láhve, kbelíky a podobné, těžko popsatelné předměty. Na celé budově se mi nepodařilo spatřit jediné okno, které by nebylo rozbité. To vše umocňovalo pocit napjatého očekávání toho, co bude uvnitř.
Opatrně jsem následovala kolegu, který šel přede mnou. S baterkou v ruce jsme procházeli nejprve sklepní prostory. Přítmí, vlhko, poničené podlahy, na kterých se povalovaly odpadky, starý stavební materiál, který tu kdysi zanechali dělníci... V další místnosti bylo v koutě něco, co připomínalo křeslo. Kolem se povalovaly staré boty, oblečení, obaly od potravin, nádobí i varná konvice. Zkrátka nepřeberné množství bince. Pokračovali jsme do vyšších pater. Železná schodiště byla zbavena nášlapných mříží - určitě je někdo potřeboval, aby „zásobil" sběrný dvůr. Proto jsme místy spíše ručkovali po zábradlí, než chodili po schodech.
V horním patře jsme ke svému překvapení našli malou matraci z postýlky a dětské oblečení. To dítě mohlo mít šest až osm let. Vedle byl rozložen karton pro dospělou osobu. Obaly od potravin napovídaly tomu, že tam přebývala matka s dítětem během minulého léta.
V jiném patře jsme našli použité stříkačky. Vedle v pokoji byl na stěně nasprejován nápis v angličtině: „Hate my life!" (Nenávidím svůj život!) Na vedlejší straně pak: „Ghost live (duch žije) - follow me (následuj mě). Jen těžko můžeme chápat, co onen člověk v tu chvíli zažíval...
V myšlenkách se vracím do onoho squatu, znovu procházím místnosti a myslím na všechny ty lidi, kteří zde byli. Vnímám tu bolest jejich srdcí. Opuštěnost, prázdnotu, nejistotu, strach... A přeji si, aby tito lidé mohli najít přátelství, potřebnou pomoc, pokoj i uzdravení ve svých životech.