Denní centrum Elim si připomíná 15 let od svého založení

V letošním roce oslavila služba Denní centrum Elim 15 let své existence. Denní centrum zahájilo svou činnost v lednu roku 2010. Jelikož tehdy ještě nebyla dokončena rekonstrukce nových prostor pro novou službu, museli jsme nouzově využít prostor noclehárny a azylového domu na Horní Jasence. Noclehárna Elim tak přes noc sloužila svému původnímu účelu a přes den sloužila jako denní centrum, tedy zázemí, kde si lidé bez přístřeší mohli odpočinout v teple, připravit si stravu, osprchovat se, vyměnit si šatstvo, popřípadě řešit svou situaci formou sociálního poradenství. V dubnu roku 2010 se pak služba přestěhovala do nových prostor v suterénu Domu služeb Kotovo v Rokytnici, kde sídlí dodnes.

623 - to je počet jednotlivců, mužů i žen bez domova, kteří od roku 2010 prošli denním centrem. Není to jen číslo, je to 623 příběhů lidí, kteří v určité etapě svého života potřebovali pomoc, neboť skončili na ulici. Někteří i přes naši poskytnutou pomoc na ulici zůstali, někteří zemřeli a někteří se dokázali zvednout a začít lepší etapu svého života - našli si bydlení, práci, založili rodinu, nebo alespoň dožili v důstojných podmínkách. A někteří se opět vrátili na ulici - ale tak už to chodí. Pohádka o tom, kterak bezdomovec ke štěstí přišel a začal nový život se sice někdy opravdu koná, ale ne vždy tak, jak nám to prezentují různé příklady dobré praxe. Ty totiž většinou zachycují pouze určitou etapu života člověka, která však má další pokračování. Vzpomínám si na příběhy několika našich klientů, kteří se po letech strávených na ulici nastěhovali (po vyřešení finanční situace a závislostí) do vlastního nájemního bydlení. Toto většinou bývá ten pravý okamžik pochlubit se zdařilou integrací klienta jako příkladem dobré praxe. Tuhle chybu však neděláme. Jedná se totiž o nejrizikovější moment integrace. Pomoc takovému člověku musí pokračovat dále, v našem případě prostřednictvím terénní práce, nebo také Hooligans Church. Klient se např. musí naučit, co s volným časem, jak naložit s novou svobodou, s financemi, se starými přáteli z ulice, jak řešit nečekané problémy atd. Ne vždy takový člověk o naši další pomoc a doprovázení stojí. Byli jsme tak svědky případů, které neskončily moc dobře. Na druhou stranu máme příběhy klientů, které nám dodnes dělají radost.

Když jsem procházel seznamem všech těchto 623 jmen, byl to pro mě nečekaně emocionální zážitek. Pravda, některé lidi jsem si už nevybavil a nedokázal jsem ke jménu přiřadit jejich tvář. Na většinu z nich jsem si ale vzpomněl a kupodivu se mi vždycky jako první vybavil nějaký vtipný zážitek s nimi, popř. nějaký jejich „památný" výrok nebo čin. Ne, ta práce není marná. Dokonce bych řekl, že je perspektivní. Naši klienti totiž stále ještě můžou se svým životem něco udělat a něco v pozitivním smyslu slova změnit. A když jsme toho svědky, je to pro nás odměna a bonus navíc.

Mgr. Oldřich Unar, vedoucí Denního centra Elim a Terénní práce Elim